"Velmi dobře znám záludná zákoutí mánie s psychózou, a také nesnadnou cestu z deprese (maniodeprese).
Dnes se prostřednictvím tohoto blogu snažím pomáhat lidem žijícím s bipolární afektivní poruchou (BAP) a jejich rodinám, jak s BAPkou žít plnohodnotný život*.
Ráda bych, aby můj příběh byl nadějí, že z pekla psychiatrické diagnózy i léčebny existuje cesta ven."
*Ovšem i mé dny nejsou 100% růžové a nálady se střídají. Aktuální náladu, která odráží i stav tohoto blogu, najdete na stupnici -4 až +4 níže.
+1
Podtitul: Hráči se smrtí: Takový můj běžný den. Přemýšleli už jste někdy nad tím, že jste třeba antilopa, která žije v buši/savaně a jste prostě obklopeni všemi těmi predátory (lvi, hyeny, levharti, gepardi, šakali a další)? “Jenže my tak žijeme, jen si to neuvědomujeme,” já (Praha, 22.2.2024 00:22; pozn. místo a čas vždy důležitý, proč? – to zatím netuším) ...
Pondělí 19. 2. 2024: Tento blog se snažím vést podle jisté dramaturgie, aby celkově dával smysl, aby články na sebe navazovaly, aby to zkrátka mělo hlavu a patu i nějaký vývoj. Naposled jsme ale něco napsali s Kamem Boo v srpnu 2023. To jsem měla operovaný, celkem těžce zlomený, kotník a asi už druhý rok byla v lehké depresi, diagnostikovanou mou paní...
Ke svému druhému psychotronovi jsem chodil rád, pokud mi teda zrovna nebylo pekelně blbě. Byl to vyšší charismatický muž s hedvábným témbrem v basbarytonovém hlase. Ve dveřích ordinace každého pacienta zdravil jménem, pevným podáním ruky a úsměvem. Osobně si myslím, že úsměv v ksichtu psychiatra je opravdu dar přírody. Když jsem u něj začínal jako bipolár amatér, byla moje diagnóza...
Zpočátku se mi tam vůbec nechtělo, ale ta obrovská bolest z osamocení, neplnění režimu a touha se posunout dál, mě tam dotáhla. O “TAM” mluvím o “nápomocných organizacích”, jak jim říkám, které pomáhají lidem s duševním onemocněním začlenit se zpět do “normálního” života. Nabízejí takzvanou sociální rehabilitaci. Ve větších městech jich je hned několik, některé najdete také pod názvem Centrum...
Můj děda Alois ze Slezské Ostravy mě moc nemusel. To asi proto, že se neměli rádi s tátou. Nikdy ale nezapomenu, jak mi občas říkával: „To viš, synku, sranda musi byt, aji gdyby na chleba nebylo.“ Vzpomínám na něj – byl to zajímavý člověk a byl svůj. Hodně jsem si na něj vzpomněl v roce 2016, kdy jsem pod silným tlakem...
Tento článek věnuji svým přátelům BAPkařům jako velké díky, že se s nimi cítím doma, když se ve skutečném domově jako doma zrovna necítím. Od určité doby jsem se cítila a často také pořád cítím jako outsider. Zkrátka, že nikam nepatřím, určitě ne na tuto planetu. Ještě jsem samu sebe také plně nedestigmatizovala a často mám pocit, že když...
“Vstát z postele mi pomohla síla lásky: pes, maminka, tatínek, brácha, Ladik, Jaro Slávik, Pavel i Rafael.” Když mi poprvé diagnostikovali střední depresi v 17 letech a nasadili mi léky, moc jsem tomu nevěřila. Měla jsem pocit, že mě léky tlumí. Dnes už vím, že částečně to tak je, ale byl to také projev samotné deprese. Rodiče si tehdy...
“Tonoucí se stébla chytá,” říká se. I já jsem se na své cestě “Jak z toho, sakra, ven!” chytala všeho, co bylo po ruce. Ještě před diagnózou BAPky v roce 2016 to byly nejrůznější (alternativní) směry. Byly to například: regresní terapie, kineziologie, voice dialog, rodinné konstelace, automatická kresba, různé přechodové rituály týkající se menstruace, léčení vnitřního dítěte, léčení vztahu s otcem,...
Dobrý spánek považuji za jedno z mnoha důležitých vláken mé Záchranné sítě a Jak z toho, sakra, ven! A protože byl poslední článek trochu víc vážný, zkusím dnes malinko odlehčit a sepsat dnes už pro mne humornou historku o tom, jak se dobře vyspat a nemít ze spánku strach. Podtitul tohoto článku by se tak mohl jmenovat: “Moji démoni se bojí andělů, antipsychotik,...
“Jak z toho, sakra, ven!” mě za můj život napadlo několikrát. Myslím, že to úplně poprvé bylo, když mi bylo 11 let. V té době jsem začala přibírat na váze a měnit se v ženu. Jak z toho, sakra, ven! mě však také napadlo: Když ve 14-ti začaly úzkosti. Když se mi něco nepovedlo. Když přišla první a x-tá deprese. Když jsem měla...
Bipolární kočka
Kamo Boo
